Triandis (1983) uvádí příklad, jak Řekové odlišují vlastní (in–group)

a cizí skupinu (out–group). In–group tvoří rodina a blízcí přátelé. Přesto Ře–

kové dávají možnost být členem této skupiny i cizincům a kladou jim otáz–

ky typu: „Kolik to stálo?“, „Kolik vyděláváš?“ Pokud se cizinec zdráhá od–

povědět a otázky se mu zdají příliš osobní, musí se zřeknout nároků stát se

blízkým přítelem.

Badatele zajímala i otázka, zda jsou příslušníci některých kultur více

ochotni pomoci druhému člověku. Některé dřívější studie uváděly subjek–

tivní dojmy cestovatelů, podle kterých byli lidé z některých částí světa více

nápomocni cizincům než v jiných (tzv. chovali se prosociálně). Výzkum

sledující prosociální chování, jenž probíhal ve 23 kulturách, zjistil odliš–

nosti v tom, jak lidé pomáhají cizincům. Prosociálně se chovalo např. 93 %

lidí v Brazílii, 91 % v Kostarice, 40 % v Malajsii či 45 % v New Yorku. Exi–

stují tedy kulturní odlišnosti v prosociálním chování, ale autoři studie ne–

potvrdili vztah s individualistickým či kolektivistickým zaměřením kultury.

Prosociální chování např. hispánských kultur vysvětlovali situačními fakto–

ry (Levine a kol., cit. podle Smith, Bond, Kagitcibasi, 2006). 

Na formování interpersonálních vztahů v dospělosti má významný vliv

i raný vývoj dítěte. Příznačné pro evropské individualisticky zaměřené kul–

tury je to, že separace dítěte od osoby, k níž má citovou vazbu, nastává vel–

mi brzy. V řadě vyspělých evropských států (Švýcarsko, Francie, Dánsko)

se musí ženy vrátit zpět do práce většinou již v prvním roce života dítěte.

Naše civilizace v sobě jako by popírá symbolickou povahu separace a ne–

dává dítěti dostatečně času a prostoru vyzrát a zvládnout tuto náročnou si–

tuaci. Separace od matek v primitivních kulturách probíhá mnohem pozdě–

ji, většinou v období nastávající puberty a má rituální charakter. Eliade

uvádí, že oddělení od matek je jakýsi symbolický předěl, který bývá často

proveden velmi násilným způsobem z toho důvodu, aby zanechal výrazný

dojem (Eliade, 2004). Separace rozděluje svět dětství, který je zároveň ma–

teřský i ženský a jenž je spojován se stavem blaženosti, neodpovědnosti

a bezpohlavnosti dítěte. Často právě v chování primitivních kultur lze vy–

stopovat jakési prapůvodní archetypální významy a právě separace od mat–

ky s sebou nese jeden z nejhlubších významů. 

Kulturně specifické je i utváření a udržování vztahů a jejich dynamika.

Zajímavým fenoménem jsou kulturně smíšená manželství, v nichž si každý

partner do svazku přináší svá kulturní závaží.

100